Káva v dobách socialismu

Šeď a uniformita – to byl znak života v socialistickém Československu, který se nevyhnul ani kavárenskému životu a konzumaci tohoto lahodného nápoje. V dnešním globalizovaném světě je nabídka kávy nepřeberná. Značky jako Illy, Lavazza nebo Segafredo už nejsou dostatečným lákadlem pro rozmařilou společnost, a majitelé kaváren se tak svým zákazníkům snaží nabízet stále vytříbenější a zajímavější kávové zážitky.

Větrník s turkem - nerozlučná dvojice

Větrník s „turkem“ – nerozlučná dvojice

Co si vybrat?

Předrevoluční výběr byl ale dosti žalostný. Pokud nebyl pult úplně prázdný, měl zákazník na výběr kávy dvě – mletou a nemletou. Standard byla zrnková káva, kterou jste si mohli umlít na mlýnku, který byl k dispozici v obchodě. Nutno podotknout, že zbytky pomletých zrn většinou pokrývaly mlecí pult silným černým povlakem, ale alespoň prodejně dodávaly příjemnou vůni. Mletá káva Speciál se prodávala v černém obalu s vyobrazenými kávovými zrny s překvapivě silným podílem arabiky. I přes malou nabídku je třeba uznat, že káva se k lidem většinou dostala čerstvě upražená. Ve vytoužených „kapitalistických“ supermarketech často leží mnoho měsíců, než si ji zákazník odnese za výhodnou cenu – ve slevě – domů.

Zdravá káva

Dalším produktem na trhu byla Melta, kterou můžeme nalézt na pultech ještě dnes a v téměř totožném balení. Nejednalo se ale o kávu, nýbrž o její čekankovou náhražku.

Logo Melty se moc nezměnilo

Logo Melty se moc nezměnilo

Díky absenci kofeinu se stala častou součástí snídaně pro děti a neodmyslitelným nápojem mnoha školních jídelen.

Kam na turka?

Zatímco dnes rostou kavárny jako houby po dešti, za „totáče“ byste takový podnik hledali marně. První republika tu sice zanechala své skvosty jako např. kavárna Slavia v Praze, ale i takové podniky během let upadaly a byly zbytečně předražené. Káva se servírovala v cukrárnách nebo místních hospůdkách v podobě „turka“ a k tomu tradiční větrník nebo špička, anebo panák rumu s kostkou cukru (tzv. koks nebo chladítko), záleželo na podniku. Kávový rituál znamenal broušenou sklenici a ničím nekončící extrakci kávového „lógru“.

Káva narychlo

Mnohdy ale měli lidé prostě jen práce a různých povinností nad hlavu a nechtěli se přípravou kávy dlouze zabývat. Tuto uspěchanou kofeinovou injekci dnes sledujeme v rychlých „piccolech na stojáka“ nebo v tzv. coffe to go. I přes tyto nešvary kolem sebe ale pozorujeme, jak se kávová kultura opět zvedá z popela.

Text: Kateřina Tomanová
Fotografie: Jiří Jelínek